ZAMYŠLENÍ NA 29. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: K ČEMU JE DOBRÉ PÍSMO?
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1Kor 15,17ab.20a).

Víš, k čemu je dobré Písmo? Celé Písmo je … užitečné k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a připravený na každé dobré dílo (2Tim 3,16-17). Kdo čte Písmo a řídí se jím, je před Bohem dokonalý a připravený pro každé dobré dílo. Věříš tomu? A jednáš tak - to znamená, je Písmo tvým každodenním pokrmem? Přijímáš z něho poučení, napomenutí, pokárání, povzbuzení a výchovu?

Všimni si dnešních poučení o modlitbě. Jedno je od Mojžíše, druhé od Krista. Jedno hovoří o modlitbě beze slov, druhé o naléhavé, přímo otravné modlitbě.

Mojžíš při boji Izraelity s Amalečany neříká žádná slova, jen má zvednuté ruce. Proč usuzujeme, že se v srdci modlil? Pozdvižené ruce jsou odedávna projevem modlitebního postoje. Při liturgii ho Církev vyhradila kněžím, ale to neznamená, že ho nemůžeme používat při jiných modlitbách.

Ježíš zas mluví o vdově, která tolik otravovala soudce s žádostí, aby ji ochránil, že ten nespravedlivý, zkorumpovaný člověk jí nakonec vyhověl. Aby měl od ní pokoj. A dobrý Bůh nás nevyslyší, když to dokázal špatný soudce?

Co nás učí Písmo z těchto dvou příběhů? Že k Bohu lze přicházet i beze slov. Důležité je srdce. A že Boha můžeme otravovat vším, s čím si nevíme rady (ale také s tím, s čím si rady víme). Bůh je rád, když na něj složíme své starosti (viz 1Pt 5,7). Neboť tehdy ví, že mu důvěřujeme, že se nesnažíme se osamostatnit, že nám záleží na společenství s ním. Mimochodem, proč není dobré být nezávislým na Bohu? Vždyť máme nepřítele a v boji s ním nemáme šanci. Když se oddělíme od Boha, dříve či později to bude pro nás znamenat katastrofu…

Tyto myšlenky jsou jen malou ukázkou toho, jak nás Písmo poučuje, napravuje, napomíná, vychovává. Pokud je tedy Písmo tak skvělý návod na perfektní život, proč ho mnozí křesťané nečtou? Neboť tomu nevěří. Svět je přesvědčil, že je lepší dívat bezduché televizní programy, číst bulvární tisk, hledat pomoc u věštkyň a léčitelů… Písmo nás však v žalmu usměrňuje: Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi (Ž 121,2). Komu budeš věřit? Na koho spolehneš? Na toho, co možná zítra zemře, nebo na Pána, který učinil nebe i zemi?

Takže i dnes (a každý den) se potřebuješ rozhodnout: svět nebo Bůh. Nelze sloužit dvěma pánům. To, jak mnozí křesťané nečtou Písmo, je jasným důkazem, že jednoho (svět) se přidržují a druhým (Bůh) opovrhují (viz Mt 6,24).
ZAMYŠLENÍ NA 28. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: VELKÝM HLASEM
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1Kor 15,17ab.20a).

Dnes si dovolím trochu úlet a snění. Velmi mě totiž zaujali ti dva cizinci v prvním čtení a evangeliu. Náman ze Sýrie a Samaritán. První prožívá hluboké obrácení a vyznává: Neboť tvůj služebník už nebude obětovat zápalné a oběti jiným bohům, pouze Hospodinu (2Kr 5,17). Totální změna srdce, smýšlení, postojů! A druhý po uzdravení přišel a velkým hlasem velebil Boha!

Ve čtvrtek jsme měli v našem kostele chvály a po nich jsme si to nacvičovali. Šli jsme dva - nejstarší a nejmladší účastník chval - a od dveří kostela jsme provolávali Bohu slávu. Snažil jsem se vžít do pocitů Samaritána, který prožíval nesmírnou radost z uzdravení. Kamarád vedle mě vykřikoval Aleluja a vnímal jsem jeho účast na mé radosti.

Pokud bych chtěl někdy něco v naší Církvi zažít, tak toto je to - obrácení mnoha lidí se zásadním rozhodnutím: Už nebudu sloužit jiným bohům, jen Hospodinu a zvelebování Boha hlasem velikým lidmi, kteří zažili Boží dotek. (Představ si, že by takto někdo vešel do kostela deset minut před mší svatou. Jak bys zareagoval? Radostí? Pohoršením? Odsouzením? Vyhnáním toho člověka? …)

A proč to chci? Neboť tak, jak žijeme (i já), vypadáme jako bez života. Jsme jako destilovaná voda - bez chuti, barvy a zápachu. Navíc vlažní. A pak se divíme, že lidé kolem nás odcházejí od Boha, přestávají přicházet do kostela … Nejednou jsem slyšel vyjádření, že do kostela nechodím kvůli zážitku, ale kvůli Bohu. Plně s tím souhlasím. Kdybych hledal jen zážitek, tak už dávno jsem v nějakém evangelikálním a charismatickém společenství, možná i zcela mimo Katolickou církev. Ale … Jsme lidé, tedy kromě ducha máme i duši a tělo. Máme smysly, kterými chceme vnímat přítomnost a jednání Boha, kterými můžeme vyjadřovat svou radost z Božích zásahů v nás a kolem nás. Pokud se to neděje, tak tyto naše schopnosti zakrňují a my se stáváme lidmi bez života. Alespoň navenek. Ale pokud na nás není vidět, že jsme Boží, že jsme plní radosti a milostivého, jak mají lidé kolem nás uvěřit, že jsme vykoupeni?

I Ježíš se radoval ze Samaritánova volání a vděčnosti. Přitom jako Bůh to vůbec nepotřeboval. Ale jako člověk byl velmi rád, že kdosi přišel a velkým hlasem velebil Boha.

Tak tě dnes zvu zapojit do svého křesťanského života i hlasité volání, radostný smích, zpěv z plného hrdla, slovem vše, co dokážeš zapojit do radosti. Alespoň rozzářené oči a milý úsměv … Jako když jsi na svatbě. Neboť žít s Ježíšem znamená být pozván na jeho svatební hostinu. A co tam budeš dělat, pokud si to tu nenacvičíš?
ZAMYŠLENÍ NA 27. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: ROZNĚCUJ!
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Tak kolik tě stojí tvé křesťanství? Kolik jsi do něj vynaložil tento týden? Času, svědectví, příkladu, rozhovorů, modlitby, setkání, zřeknutí se…?

Apoštol Pavel v druhém listu Timotejovi pokračuje v nabádání investovat do Božích darů v nás: Připomínám ti, abys rozněcoval Boží dar … Ducha síly, lásky a rozvahy (1, 6.7). Neboť můžeme mít Boží dary zabalené. Stačí se podívat na množství pokřtěných a biřmovaných kolem nás a vidíme, jak Boží dary téměř vůbec nepoužívají, a možná zapomněli, že něco dostali. Nebo vůbec nevědí, že něco dostali?

Pokud bys dnes dostal 1000 €, zítra bys na to ani nepomyslel? Nevěřím. Určitě bys uvažoval, co s nimi udělat, co si koupit nebo jak je investovat. Bůh ti dal tisíc eur v jiné podobě - Ducha síly, lásky a rozvahy. Co s tímto darem děláš? Odvážně se stavíš proti každému zlu ve společnosti či v Církvi? Projevuješ lásku opuštěným, chudým, otrhaným, závislým - konkrétními skutky? Když něco plánuješ, či zvažuješ odpověď na urážku, používáš rozvahu?

Křesťanství nás stojí hodně. Jak jsem psal minule, stojí nás život. Nemáme čas (a doufám, že ani chuť) žít životem tohoto světa, neboť žijeme nový život, zcela zaměřený na Boha. Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, vše dělejte k Boží slávě (1 Kor 10, 31). Žijeme život, kde Bůh - a ne my - je centrem všeho.

Pokud se ti podařilo uplynulý týden investovat něco více do svého křesťanství, tak v tom pokračuj. Rozněcuj v sobě život.

Abys neměl pocit, že teď se musíš ještě více modlit, ještě více číst Písmo, ještě více chodit do kostela, tak vzpomenu svou zkušenost z tohoto týdne. V pondělí večer jsme s manželkou sledovali film Moje léto v Provence. V televizi. Světský film. A přece jsem ho vnímal jako investici do svého života s Bohem. Připomínal mi, jak jsou ve vztazích důležité drobnosti, jak je důležité nehrát divadlo, jak je dobré mít v srdci vášeň (hlavní postava měla vášeň pro olivovníky).

Chápeš? Rozněcovat Boží dar v sobě se dá při všem, co děláš. Pokud to děláš pro Pána. A s ním.
ZAMYŠLENÍ NA 26. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: CENA KŘESŤANSTVÍ
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1Kor 15,17ab.20a).

Co tě stojí tvé křesťanství? Mou otázku inspiroval svatý Pavel, který Timoteje vyzývá: „Usiluj … bojuj … zmocni se …“ (1Tim 6,11-12). Všechno jsou to činnosti, které nás něco stojí, které vyžadují energii, odhodlání, čas … Proto tedy otázka: Kolik tě stojí tvé křesťanství?

Všimni si, jak popisuje lidí své doby prorok Amos. Používá slova jako bezstarostně, bezpeční, lenoší. A mluví o pohodlnosti, poživačnosti, přepychu. Jsou to přitom ti, co žijí blízko Pánu, vždyť „žijí na hoře Sión“ (Am 6,1a), tam, kde byl chrám. Možná se to přímo týká kněží těch dob. Prorok přitom neříká, že je špatné být bohatý, mít se dobře a bezpečně. Ale Bůh jeho ústy mluví o jejich hříchu: „… ale nad zkázou Josefa se netrápí“ (Am 6,6). Jejich život s Bohem je nic nestál, protože mysleli jen na sebe. Pak ani jejich život v Božích očích nestál za nic. Vydal je do rukou nepřátel.

V podstatě totéž říká Ježíš v podobenství o boháči a Lazarovi (Lk 16,19-31). Boháči nevytýká jeho bohatství, ale to, že o nic nebojoval, o nic se nesnažil. Měl se dobře a lidé kolem něj mu byly ukradení. Netrápil se nad bídou Lazara.

Takže co tě stojí tvé křesťanství? Pokud odpovíš, že hodinu v neděli a každý den ráno i večer tak pět minut recitování nějakých naučených slov, tak tě varuji, že si ve velkém nebezpečí! Můžeš se dostat do zajetí. Ďábel už možná natahuje drápy …

Křesťanství nás musí stát život! Být křesťanem není na hodinu v neděli a pět minut ráno a večer, ale být křesťanem znamená být jím nepřetržitě. Myslet jako Boží dítě, mluvit jako Boží dítě, jednat jako Boží dítě.

Rozměnit na drobné si to musíš sám. Zmíním jen to, co říká prorok Amos: „… ale nad zkázou Josefa se netrápí.“ Bolí tě, že tvůj soused, tvůj kolega v práci, tvůj spolužák či tvůj učitel, starosta obce či předseda vlády nežije s Kristem? Že je v nebezpečí věčného zatracení? Mělo by tě, v různém stupni, podle toho, jaký máš k nim vztah, ale mělo. Aby o tobě neplatila prorokova slova spolu s následky („běda těm … půjdou do zajetí“). Bůh se tě jednou bude ptát na lidi, kteří kolem tebe žili: „Kde je tvůj bratr?“ Co odpovíš? Že jsi neměl čas, protože jsi hodoval, pracoval, sledoval televizi, popíjel …?

Takže zkus si tuto otázku položit dnes, napiš si na ni svou podrobnou odpověď a polož si ji opět za týden. Pokud se budeš celý týden snažit, pokud budeš bojovat, zjistíš, že být křesťanem stojí velmi mnoho. Veškerý tvůj život. Ale stojí to za to! Budeš žít věčně, v radosti.
ZAMYŠLENÍ NA SLAVNOST SEDMIBOLESTNÉ PANNY MARIE: CTNOSTI VERSUS HODNOTY
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Doufám, že trpíš. Jako křesťan. Apoštol Petr říká, že v takovém případě máš důvod k radosti, jsi blahoslavený a oslavuješ Boha tímto jménem.

Ale řekni, není to skvělé uvedení dnešní slavnosti Sedmibolestné Panny Marie? Její utrpení - podotýkám, že celoživotní, nejen pod křížem - jí přineslo slávu a nám Matku. Naši předkové, kteří si ji vybrali za naši patronku (je patronkou Slovenska), totiž zjistili, že máme Mariinu DNA - schopnost trpět s Kristem a takto spolupracovat na spáse lidí, se kterými žijeme. A biologie jasně říká, že když máme něčí DNA, jsme s ním rodina. V tomto případě tak blízká, že Maria je nám Matkou.

Všimni si z dnešních čtení dvou postojů, které byly pro Marii typické - setrvávala na modlitbách (Skutky apoštolů vzpomínají situaci, kdy se modlila s nimi) a pohled měla upřený na kříž (o tom zas mluví dnešní evangelium). Pokud chceš mít stejnou účast na záchraně světa jako Maria, nezbývá ti nic jiného, jen to dělat jako ona - setrvávat na modlitbě a mít pohled upřen na kříž.

Víš, v čem (velmi zjednodušeně řečeno) spočívá bída katolicismu na Slovensku (a v Česku jakbysmet)? V zaměření na hodnoty. Ze všech stran a na všech úrovních (v Církvi, ne v politice) slýcháme o správných hodnotách. I politiky hodnotíme podle toho, zda zastávají správné hodnoty. Ale je mi někdy až do pláče, že málokdy slyšet o setrvávání na modlitbě a pohledu upřeném na kříž. Toto je třeba dělat a tamto nezanedbávat.

V této souvislosti se mi velmi líbí kniha amerického katolického filozofa Petra Kreefta Návrat k ctnostem. Říká v ní, že pokud se zaměříme na hodnoty, lidé kolem nás nám nebudou rozumět - oni mají přece své hodnoty, my zas své; tak se navzájem respektujme a nevjíždějme si do vlasů pro nějaké hodnoty. Autor proto říká, že se musíme vrátit k ctnostem. Ty jsou jasné, neměnitelné. Jsou to čtyři kardinální (základní) ctnosti - rozvážnost, spravedlnost, mravní síla a mírnost - a tři božské ctnosti - víra, naděje a láska. Najdi si dnes čas a něco si o nich přečti. A pak se podívej na vlastní život, zda tvůj postoj ke křesťanským hodnotám koresponduje se zmíněnými ctnostmi…

Sedmibolestná, pomoz nám vrátit se ke ctnostem, abychom uměli rozeznat dobro od zla a tak se správně rozhodovat - ve vytrvalé modlitbě a s pohledem upřeným na kříž. Ten Ježíšův, na kterém jsme s ním i my…
ZAMYŠLENÍ NA 23. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: TROCHU LOGIKY
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Dnes začneme logikou.

Chceš stavět dům? Spočítej si, jestli na to máš.

Chceš se bít? Podívej se na svého soupeře a zhodnoť, zda není silnější.

Chceš být Ježíšovým učedníkem? Zřekni se všeho, co máš, na co se spoléháš.

V logice těchto tří příkladů nejde o to, aby sis spočítal náklady a podle toho jednal, ale o princip otázka - odpověď. Ježíš se ptá, co chceš, a odpovídá, co máš dělat.

Pokud tedy chceš být Ježíšovým učedníkem, tak se máš všeho vzdát. V praxi to vypadá asi takto:

Já: Ježíši, tady jsem, chci být tvým učedníkem. Zříkám se všeho, co mám.

Ježíš: Výborně, přijímám tě za učedníka. Vše, čeho ses zřekl, je od nynějška moje. Takže mi patří tvůj dům, tvé auto, tvůj účet i bankovní karty, tvá zahrada i pole, tvá žena i děti, tvé zájmy i všechen tvůj čas. Ty sám mi úplně patříš. A teď dobře poslouchej: Vše, čeho ses zřekl, ti dávám do užívání. Ale už nic z toho nepatří tobě, ale mně. Takže kdykoliv přijdu k tobě (možná jako chudý) a řeknu, že potřebuji peníze, dáš mi je. Pokud přijdu (možná jako soused, kterého je třeba odvézt k lékaři) a řeknu, že potřebuji auto, okamžitě mi jím posloužíš. Když v ohláškách zazní, že se připravuje intenzivní biblická škola, přihlásíš se, protože tvůj čas je můj a já tam chci s tebou být. A to se týká všeho, včetně všech tvých vztahů. Odteď velmi pozorně poslouchej, protože tě mohu oslovit kdykoli a kdekoli. Tvůj čas a život patří mně! Vítej ve škole učedníka.

Vím, pojem učedník se moc nenosí ani nepoužívá. Neboť je to náročné. Ale Ježíš je vždy náročný. On se o tebe nechce dělit s nikým a s ničím. Chce, abys měl nerozdělené srdce. Vím, toto slovní spojení se většinou používá pro řeholníky, ale musí platit pro každého, kdo miluje Ježíše - být pro Ježíše s nerozděleným srdcem. Když Ježíš zavelí, jdu a všechno nechám, nepočítám, či na to mám (protože nejde o toto), ale jdu, protože mě volá Ježíš.

Když si přečteš dnešní úryvek z Pavlova Listu Filemonovi, velmi snadno zjistíš, že být Ježíšovým učedníkem se týká každodenního života, ne kostela a klečení na kolenou, ale práce, vztahů, školy, dovolených, nemoci… Všeho, co prožíváš.

Zřekl ses všeho? Skvělé, můžeš být Ježíšovým učedníkem. Nezapomeň, že tato škola probíhá s křížem na ramenou (Lk 14,27).
ZAMYŠLENÍ NA 21. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: VÝCHOVA
Výchova může probíhat všelijak. Jednou z možností je dělat si co chci a pak snášet následky ve formě trestů, napomenutí, zranění…

čili učit se z vlastních chyb. Druhou možností je ptát se příslušné vychovatelské autority a poslouchat.

Mám pocit, že mnozí mezi námi upřednostňují první možnost. Jakoby testovali, co všechno ještě Pán Bůh snese. Přitom si mohou být jisti, že se vůbec neraduje z toho, když v úsilí dostat člověka na dobrou cestu ho nechá snášet následky jeho vlastních rozhodnutí (my tomu někdy alibisticky říkáme, že Bůh nás trestá).

Jistě uznáš, že druhá možnost je lepší (zajímavé, že správné odpovědi většinou víme, ale podle nich nejednáme). Přestože je náročnější v tom, že se nejednou musíme vzdát vlastních představ o tom, co znamená nechat se vychovávat. Neboť podstoupit výchovu znamená především být aktivní, zajímat se, hledat… Pokud mám na mysli výchovu ke zralému křesťanství, to znamená prohlubovat svou modlitbu, denně poslouchat, co mi Bůh říká skrze čtení Písma, aktivně přijímat svátosti (k tomu patří i nejít ke zpovědi proto, že je nějaký svátek, ale vždy, když ve svém srdci vnímám těžké provinění a vím, že bych nejbližší neděli nemohl jít ke svatému přijímání), dělit se o svou víru svědectvím života i slova, sloužit potřebným kolem sebe…

Raději si však zapneme telku a jménem nároku na odpočinek zabíjíme čas. Nebo sledujeme nesmyslné statusy na facebooku, kdy a kde si kdekdo s prominutím uprdnul. Nebo hrajeme hry a sháníme Pokémony… Proč se pak divíme, že se kostely vyprazdňují? Má na tom podíl každý z nás. Neboť se uspokojujeme tím, že jsme s Ježíšem jedli a pili a na našich ulicích učil. Ale zanedbali jsme ho poslouchat. Náš život vypadá stejně jako život lidí, kteří žijí zcela bez Boha. A proč by se měli o něj zajímat, když na nás vidí, že Bůh je nám jen přítěží? Nevidí na nás radost, nevidí krásné sousedské vztahy, nevidí ochotu pomáhat a dělit se, nevidí skromnost (opravdu, zkusili jste někdy v práci říct, že nechcete zvýšení platu, že máte dost? Nebo říci při nějaké odměně, že to darujete chudým, že to nepotřebujete?)…

Mrazí mě dnešní Ježíšova slova: „Já nevím, odkud jste“ (Lk 13,27). Pokud mi Ježíš na konci řekne, že mě nezná, zůstane mi jen věčné zoufalství. Co mohu udělat, abych slyšel jiná slova? Poslouchat, poslouchat, růst, nechat se formovat. Každý den. Pokud na to nemám čas, tak vždy místo sledování televize. Kolik času tak každý den získáš pro Pána?
ZAMYŠLENÍ NA 20. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: DO KRVE!
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1 Kor 15, 17ab. 20a).

S očima upřenýma na Ježíše (Žid 12, 2). Toto je způsob, jak dosáhnout svatost, jak získat věčný život s ním. Oči upřené na Ježíše.

Ale jakého Ježíše? Když si přečteš či uslyšíš dnešní evangelium, tak zjistíš, že Ježíš není krásný muž s dlouhými vlasy ze zbožných obrázků, ale bojovník, rozsévač neklidu, ten, který způsobuje rozdělení, dokonce přímo v rodině. Umíš si představit Ježíše, jak přichází do chrámu a tichým hláskem laskavě prosí kupce a prodavače, aby odtud odešli? Ne, Ježíšův hlas hřímal jako hrom a jeho bič byl skutečný a rozdával bolestivé údery (viz Jan 2, 15). Umíš si představit, jak Ježíš při Lazarově hrobu šeptem rozkazuje smrti? Ne, Písmo říká, že hlasitě zvolal (Jan 11, 43)! A co bouře na moři? I té pohrozil, neprosil ji! To je náš Ježíš. S laskavým pohledem a milosrdným srdcem, ale nekompromisní vůči zlu a hříchu.

My rádi následujeme něžného a laskavého Ježíše. Tím si pak omlouváme svoji slabost a kompromisy s hříchem, neboť i my přece musíme být něžní a laskaví. Ale když víš, že tvůj život je bojem proti ďáblu a hříchu, tak musíš mít v první řadě před očima a v srdci Ježíše, hrozného ve své moci a síle, kterou ďábla porazil. Ďábel od tebe neuteče, pokud nebudeš vnímat a mít v sobě Ježíše a jeho moc.

Proč je naše křesťanství často bezzubé, ochablé, jaksi bez síly a moci? Proč Pavel Timoteovi napsal, že lidé v posledních časech udou mít vzhled zbožnosti, ale její sílu budou popírat (2 Tim 3, 5)? Neboť jsme neshodili veškerou přítěž a hřích, který nás zatěžoval (Žid 12, 1).

Tak dost bylo hříchu! Vstaň a hned teď odhoď veškerou přítěž, která ti brání být jako Ježíš, která ti brání pustit Ježíše natrvalo do svého života! Rozměň si to na drobné - je tvou přítěží televizor, počítač, alkohol, porno, klepy, nakupování, móda, hudba…? To vše dnes zahoď a otevři srdce Ježíši, ať se on, mocný, stane vládcem tvého života. (Kdysi jsem podlehl strategické počítačové hře. Odhodil jsem ji tím, že jsem si ji z počítače vymazal a už nikdy je znovu nenahrál.)

Co však s časem, který získáš tím, že odhodíš zmíněnou přítěž? Zeptej se Ježíše, jak máš získaný čas využít. Poslouchej ho a potom jednej. Možná tě pak budou chtít zabít - jako Jeremiáše. Věz však, že tak budeš mít jistotu, že si na dobré cestě.
ZAMYŠLENÍ NA 18. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: „NAD SLUNCEM“
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Trochu si dovolím změnit Pavlův text z dnešního druhého čtení: Bratři, pokud jste s Kristem vstali z mrtvých, hledejte, co je nad sluncem, kde Kristus sedí po pravici Boha! Myslete na to, co je nad sluncem, ne na to, co je pod sluncem! (srov. Kol 3, 1-2). Takto změněný text jasně ukazuje souvislost s prvním čtením o marnosti z knihy Kazatel, který nám možná nejednou vyvolává vrásky na čele: Pokud je to tak, jak píše Kazatel, jaký smysl má všechno to naše trápení a lopotění na zemi?

Odpověď je jasná. Pokud se zaměříme pouze na to, co je pod sluncem, tak je všechno (doslova všechno) v konečném důsledku nesmysl. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: Pokud jen v tomto životě máme naději v Kristu, jsme nejubožejší ze všech lidí (1 Kor 15, 19). Pokud však své oči, své srdce, své smýšlení zaměříme na Krista, na to, co je ad sluncem, pak vše (doslova všechno) dostává smysl. A ne jakýkoli, ale věčný.

Pokud bys měl možnost investovat, do čeho bys vložil své peníze? Určitě do něčeho, co by ti dlouhodobě přinášelo trvalý užitek. No a právě Bůh ti nabízí možnost takové investice. Říká, že tvá duše je nesmrtelná a Boží slovo je věčné. Investuj do své duše a do poznání Boha skrze jeho slovo a budeš mít zaručený zisk, který bude trvat navěky.

To neznamená, že se nemáme věnovat pozemským věcem, tomu, co je pod sluncem. Ale máme to dělat velmi opatrně, podle slov svatého Pavla takto: …ti, co kupují, jakoby nic nevlastnili; a ti, co užívají tento svět, jako by ho neužívali, neboť tvářnost tohoto světa pomíjí (1 Kor 7, 30-31).

Pán Ježíš to v evangeliu vyjadřuje podobenstvím o boháči, který vsadil svůj život na bohatou úrodu. Nové sýpky, plné, odpočívej, jez, pij a vesele hoduj (Lk 12, 19b). Co mu na to řekl Bůh? Blázne!

Ježíš se nevyhýbá dělení dědictví mezi bratry proto, že by to nezvládl. Ale proto, aby ukázal, že je to něco pomíjivého, něco pod sluncem. Ano, máme se dělit i o dědictví, ale dělat to tak, jak znovu připomíná Pavel: Ale bratr s bratrem se soudí - a to před nevěřícími?! Už vůbec to je u vás chyba, že se soudíte mezi sebou. Proč raději netrpíte křivdu? Proč raději nesnesete škodu? (1 Kor 6, 6-7).

Hledej tedy vytrvale to, co je nahoře, kde Kristus sedí po pravici Boha (Kol 3, 1). A nic z toho, co budeš dělat, nebude marnost, protože to dostane rozměr věčnosti… Bude to ad sluncem.
ZAMYŠLENÍ NA 17. NEDĚLI V MEZIDOBÍ: BOŽÍ PŘÍTEL
Když Kristus nevstal, vaše víra je marná… Ale Kristus vstal z mrtvých (1 Kor 15, 17ab. 20a).

Jsi Boží přítel.

Abrahám velmi dobře věděl, kdo je. A protože to věděl, neměl problém se tak i chovat. Mluvil s Bohem jako přítel s přítelem. S úctou a pokorou, ale zároveň s láskou k lidem, které nosil v srdci. Vždyť v Sodomě měl svého synovce Lota.

Jsi Boží přítel.

Mám velmi rád 138. žalm. Kdysi mi zachránil duchovní život, když jsem byl v pro mě nezvladatelné situaci a Bůh mi ukázal, že řešení není moje starost: Pán za mě dílo dokončí… (Ž 138, 8a). A tak se stalo. Dodnes si pamatuji ten den, lépe řečeno tu noc v roce 1983, když mi to Bůh řekl. Celý tento žalm je o přátelství s Bohem, neboť jeho autor ví, že na Boha může stoprocentně spolehnout. A právě tato důvěra v něm vyvolává oslavu Boha.

Jsi Boží přítel.

Úryvek z Listu Kolosanům je fascinující. Co všechno Bůh pro mne udělal! Byl jsem mrtvý, a on mi křtem vrátil život. Zničil můj dlužní úpis - seznam mých hříchů, za které jsem měl Bohu zaplatit. On ho jednoduše zničil!!! Nic ode mě za to nechtěl!

Jsi Boží přítel.

Ježíš nás naučil oslovovat Boha Tatínku. A když pak přidává podobenství o neodbytném příteli, který pozdě v noci vyrušuje přítele, říká nám, že Tatínek je náš nejlepší Přítel. …dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí (Lk 11, 13).

Vnímáš to? Všechny texty dnes hovoří o tom, že jsi Boží přítel. Jsi přítel Boha! Nikdy, skutečně nikdy na to nezapomeň. Nalep si to na ledničku, na přístrojovou desku do auta, vlož si tento text do peněženky či k platební kartě, ke zdravotní kartičce pojištěnce… Tím, že to budeš mít na očích, budeš jinak reagovat jako dosud, změní se tvé chování a odpadnou ti starosti, protože budeš zakoušet, co znamená, že jsi Boží přítel.
Zobrazit všechny příspěvky